Zmrzlinovače

JAK TO VŠECHNO ZAČALO?

Začalo to asi v Číně už asi 600 let př. n. l. Tam se sladká rýžová směs balila do sněhu. V antice dovezený sníh dochucovali vínem, medem, ovocem či okvětními lístky. Do Evropy ji prý přivezl Marko Polo a v Paříži ji v polovině 16. století představila sama Kateřina Medicejská. Tajný recept byl výsadou boháčů. Už v roce 1672 byla záhadná receptura prozrazena a v Paříži slavnostně otevřeli první zmrzlinovou kavárnu pro veřejnost.

Z ochuceného sněhu se vyvíjely další, nové receptury, přibyla oplatka, později dřívko a obal. Eskymo bylo hitem 20. let 20. století, ale teprve od roku 1936 se začaly nanuky vyrábět průmyslově - byl sestrojen automatický stroj na jejich výrobu. Největším krokem zmrzliny do běžné domácnosti byl bezpochyby rok 1876, kdy Carl von Linde vyvinul chladničku. Z toho vyplývá, že ačkoli je zmrzlina známá tisíce let, její současná nanuková historie, má jen sedm desetiletí.

Ledový fenomén

Zmrzlina naprosto přesahuje veškeré mezilidské předsudky a hranice. Zmrzlinu jedí a lížou lidé všech ras, na všech kontinentech, všeho věku, všech sociálních vrstev, všech pohlaví a všech světonázorů, při všech příležitostech - od pláže až po státní recepci. Podstatné je, že zmrzlina osvěží, potěší, není návyková a nijak neškodí.